Takto by se dalo stručně charakterizovat Japonsko z mnoha hledisek. Lidé jsou k sobě velmi milí, usmívají se, na ulicích platí zákaz kouření, nikdo člověka neoslovuje za účelem vlastního prospěchu či nekalého úmyslu, infrastruktura je na vysoké úrovni. V pracovní dny je centrum Tokia zaplaveno muži v tmavých oblecích. Celkově je v Japonsku velmi málo tlustých lidí, ačkoliv se v televizi často mluví o jídle. Bezdomovci se v Tokiu nějací najdou, ale nežebrají.

Něco jiného je gay hledisko. V japonské společnosti má velký význam institut manželství, jelikož sňatek je brán jako povinnost, aby bylo udrženo rodinné jméno. Výmluva v podobě jiné sexuální orientace je považována za sobeckou. Být otevřeně homosexuálním jenom více podtrhuje neloajálnost společnosti, kde gay muži zřídka vycházejí ze svého zakletí, alespoň než padne noc. Většina Japonců homosexualitu ignoruje a reagují na ni zmateně jako na pouhou kuriozitu nebo výstřednost. V prostředí, kde být gay není považováno za přirozené, je logické, že se velký počet homosexuálů ožení. Ale v zemi, kde manželství je spíše obchodní vztah, to nemusí představovat nepřekonatelný problém. Anonymní oblasti mužské gay scény (cruising, sauna, internet), jsou plné homosexuálních a bisexuálních mužů zakletých v heterosexuálních manželstvích.

Běžný návštěvník Japonska pozná z gay scény jenom špičku ledovce, tj. gay kluby a bary. Tokio je z obecného japonského gay schématu výjimkou, to je však způsobeno ohromným množstvím gayů v tak velké metropoli. Nejvíce gay barů je v Tokiu v části Shinjuku 2-chome, ale ani zde to není to, co by očekával návštěvník ze západu.

Pro nás nezvyklé jsou specializace japonských gay barů. Japonci obecně jsou zaměření na své preference a touhy, a to se projevuje i v této oblasti. Existují bary specializované na tlusté, hubené, cizince či starší. A tak se zde může stát, že přijdeme do baru, kde nemáme vůbec žádnou šanci na seznámení. Proto pokud neumíme japonsky a nejsme velmi odvážní, tak bychom raději měli vyhledat podniky přátelské k cizincům.

O co méně je atraktivní gay scéna, o to více je zajímavé Tokio samotné. Město nemá zcela jednoznačné centrum, jednotlivé části Tokia jsou zcela odlišné a mají svoje lokální centra. Turisticky nejvíce navštěvovaná je oblast Imperial Palace s okolními částečně přístupnými zahradami. Exkluzivní nákupní domy se nacházejí ve čtvrti Ginza. Tržnice s relativně výhodnými možnostmi nákupů najdeme v okolí nádraží Ueno. Vynechat bychom neměli čtvrť Asakusa s typickými japonskými chrámy a lokálními neřetězcovými supermarkety. Nejlepší výhled na město nám poskytne věž Tokio Tower a dvojice mrakodrapů Government Office. Velmi tajemně působí park Yoyogi. Osobně doporučuji potravinové trhy ve čtvrti Tsukiji, kdy je možné řadu nabízených produktů ochutnat.

Na stránkách MZV je text, který varuje české turisty před vysokými cenami v Japonsku. Dále je popisováno, jak se čeští turisté dostávají do problémů již na letišti, když zjistí, kolik stojí taxík do centra. Z mého pohledu je realita jiná. Ceny potravin jsou mírně vyšší, ale pokud člověk ví kde (řetězcové nebo jiné supermarkety) a kdy (před zavřením se zlevňuje až 70%) nakupovat, tak to nemusí být pravda. Jídlo v obyčejné restauraci či rychlém občerstvení vyjde na 100 - 200 Kč. Doprava je trochu dražší, za jízdenku podzemní dráhou zaplatíme 25 - 60 Kč, zastávkový vlak z letiště Narita stojí asi 200 Kč. Spotřební zboží jako oblečení, boty či elektronika se dá v Japonsku koupit velmi výhodně.
Zajímavý je systém tokijské dopravy. Podzemní dráhu provozují tři společnosti, přičemž jízdné je podle ujetých stanic. Při přestupu z jednoho dopravce na druhého se platí dvakrát minimální sazba daného dopravce. Doporučuji si pořídit kreditovou jízdenka PASMO nebo Suica platící u všech dopravců, neboť zde se jízdné odečte automaticky dle nástupní a výstupní stanice.